Na prahu padesátky se cítím jak mladá holka
Jé, těch změn je tolik, kde začít? Pásek je o pět dírek utaženější, jsem o cca 7 kilo lehčí, takže se mi mnohem líp běhá, mám mnohem větší výdrž i sílu, což se mi jistě bude hodit na všechny mé nadcházející závody (běhám ultratraily a jezdím na Spartany). Je to vidět i na výrazu obličeje. Na fotce “před” mi připadá, že vypadám jako Jirka Paroubek, na fotce “po” vidím vysmátou, spokojenou holku.
Asi držet jídelníček na 100%. Ale brala jsem to tak, že občasné zahřešení je vlastně jen příprava na fázi 4, tedy “život po A12”. Důležitý ale je, jak jíte 80% času, to se mi díky A12 konečně podařilo pochopit.
Překvapilo mě, jak jednoduše (ale přitom efektivně) jsou tréninky postavené. Na dovolené jsem si to dokázala všechno odcvičit sama v cizím gymu bez trenéra a měla jsem pocit, že to dávám. A pak ještě to, že jsem natolik zesílila, že už se chvíli udržím ve visu na jedné ruce.
Na své každodenní ranní tréninky jsem si zvykla natolik, že si to bez nich už vlastně ani nedovedu představit. Takže se těším, že si celý A12 ještě jednou zopáknu!
Fyzická proměna je jasná, je vidět na fotkách. Hodně jsem se posunula i v pochopení toho, co a jak jíst, aby to všechno fungovalo udržitelně a dlouhodobě. Co je pro mě nejvíc je to, že jsem si díky Koulí filozofii, přístupu svých báječných trenérů Ondry a Štěpána a dobré partě každodenní chození do gymu zamilovala, takže se z něj už stal opravdu železný zvyk, který ani na stará kolena neopustím.
Další vlna A12 startuje brzy. Sloty ve vytížených časech ubývají rychle, rezervuj si svoje místo včas.