“Největší změna proběhla u mě v hlavě”

Člověk se jednoho dne probudí a zjistí, že je v prdeli.
Je mu 37, jako někdejší aktivní sportovec se postaví na váhu a zjistí, že má 94 kilo a stal se z něj „taťka“, co si na hřišti se syny raději sedne na lavičku mezi ostatní táty, protože se mu nechce lítat mezi prolézačkami… cítí se na 45 let a nejraději by znovu zalezl zpátky do té postele.

Osobnostně se nikam neposouvá, koloběh práce, děti, spánek, práce, děti, spánek se opakuje čím dál rychleji a týdny se zlévají do měsíců  Je nervózní, nespokojený, ztrácí přízeň lidí, které má rád, protože je jeho negativita prostě sere…

Sílí v něm snaha to zlomit, změnit, přeprogramovat daily matrix, ale ne a ne najít sílu, která by to kolo alespoň na chvíli zastavila a umožnila se nadechnout. A pak, jak to v životě někdy bývá (resp. jak to ženy a Google zařídí) mě někde na internetu dohnala reklama na A12. Informace podané jasně a bez zbytečných příkras, jasný plán, jasný cíl, jasná cesta. 3 měsíce, ne rok, ani půl roku, pouze 3 měsíce, ale naplno, bez výmluv, bez přestávek… 3 měsíce přeci dokáže obětovat každý…

Následné rychlé kafe v Louvru se Strejdou Radarem již byla spíše formalita. Rozhodnutý jsem byl prakticky hned. A pojistil jsem si to sázkou  S člověkem, na kterém mi záleží, o cenu, která mě měla motivovat to nevzdat, i když bude nejhůř.

Vtipné je, že když nad tím teď přemýšlím zpětně, já opravdu moc nevěděl, do čeho vlastně jdu – já jen věděl, že moje vnitřní nastavení bylo „tady mě máte na 3 měsíce, já budu na slovo poslouchat, budu dělat co, kde a kdy řeknete a vy mě klidně zničte, zabijte, jen semnou prostě něco udělejte!“… O oni sakra udělali…

Jsem hrdý na zcela obyčejné věci. Na to, že mě v A12 naučili dodržovat pravidla, že ve mne znovuobjevili cílevědomost a dravost za výsledkem. Jsem hrdý na sílu teamu, protože právě na teamové hře je A12 postaven a nikdo samozřejmě nechce být poslední 

Z těch praktických věcí pak to, že jsem za 3 měsíce shodil pro mne neskutečných 14 kilo čisté váhy, zároveň získal novou sílu a výdrž…

Že výkony, které jsem na začátku zaknihoval jako své maxima u jednoho pokusu, jsem na konci byl schopen opakovat v 15 sériích po 4-5 opakováních…

Že jsem to celé absolvoval bez jediného zranění, bez jediného nataženého svalu, hnutých zad, bandáží, tejpů a nevím čeho všeho, což je důsledek neskutečně zodpovědného přístupu trenérského teamu k teorii cvičení a organizaci A12 jako takového.

Že budu dobrovolně vstávat ráno v 5 a připravovat si vlastní jídlo na celý den (já, který do té doby uvařil maximálně čaj a vajíčka…) a ne žádné prášky a doplňky, ale pořádné maso, kvalitní přílohy, kila zeleniny, polévky…

Radarovo „nežer nic, co se dá koupit ve 3 ráno přes okýnko auta, nežer nic, co zaleješ horkou vodou a je to hotové….“ mám před očima téměř non-stop. Kdyby mi cokoliv z toho někdo řekl na začátku, vsadil bych boty na to, že kecá.

Paradoxně o fyzickou změnu jde (u mne) až na posledním místě, ač ta je nejviditelnější.

Největší změny se odehrály v mé hlavě.

Po těch třech měsících drilu můžu s absolutně čistým svědomím a zvednutou hlavou říct, že A12 změnila můj přístup k sobě samému i k mému okolí. Já sám sebe znám nejlíp a vím, jak velké zrcadlo jsem dostal nastavené, co jsem v něm viděl a jak moc jsem se rozhodl s tím obrazem v zrcadle soupeřit a bojovat.

Nejen za sebe, ale zejména za své dva syny, protože spokojený táta = spokojené děti. A já té spokojenosti kolem sebe ve všech oblastech potřeboval tak nějak „víc“… povedlo se! 

Chceš se taky dostat do životní formy?

Klikni na tlačítko, vyplň formulář a sjednej si nezávaznou konzultaci!